​Žít normálně není vždy normální věc!

9. A

Po přijímacích zkouškách a před velikonočními svátky je příjemné opustit školní lavice a učit se zas trochu jinak. Žáci 9. A se 16. dubna ve Velkém světě techniky v Ostravě v rámci zážitkového programu „Žít normálně II“ seznámili s tím, co pro člověka znamená, nemůže-li žít běžný život tak úplně normálně.

Nejprve si vyslechli úvodní slovo paní lektorky Veroniky z organizace „ Jsem jedno ucho“ o tom, co je to hendikep, s jakými postiženími se někteří lidé kolem nás potýkají, slyšeli informace známé, ovšem i překvapivé. Ve výstavních prostorách si následně prakticky vyzkoušeli, jak se např. člověk upoutaný na vozík pohybuje v bytě, jak se sám obsluhuje, jak složitá věc může být běžná hygiena. Měli možnost si v praxi ověřit, že zrak, sluch a hmat jsou pro některé činnosti nezbytné. Nejen hendikepy fyzické, ale i psychické byly předmětem diskuse s lektorkou Veronikou.

Druhou část programu tvořilo setkání s panem Jakubem, člověkem s tělesným i lehkým mentálním postižením. Třicetiletý muž upoutaný na vozík během besedy zcela upřímně žákům osvětloval, jak vypadá jeho běžný každodenní život, co ho trápí, po čem touží, ale i co všechno je schopen i přes svoje limity dělat, vyprávěl také o šikaně od spolužáků, kterou zažíval ve školách a která mu způsobila celoživotní psychické potíže. Žáci měli možnost klást otázky, byli vyzýváni, aby Jakubovi coby osobní asistenti pomohli.

Pro všechny zúčastněné byl program nejen zajímavým zpestřením výuky. Zjistili jsme, že všichni chceme žít normálně, radovat se z obvyklých věcí, mít někoho rád a být milováni a respektováni. Bez ohledu na jakýkoli hendikep.