Velká cena ZOO

...v tomto školním roce už podruhé

Dne 24. března jsme se vydali s paní učitelkami Velartovou a Kozubíkovou do Ostravy, na soutěž Velkou cenu ZOO. Sraz jsme měli v 8:10h. na vlakovém nádraží, odkud jsme se vydali do Ostravy. V Ostravě jsme přešli na trolejbusovou zastávku a odjeli do ZOO. V ZOO jsme byli dříve, měli jsme čas na prohlídku přední části ZOO. V 10:00h. jsme se přesunuli do budovy výukového centra, kde jsme měli 20 minut na vypracování testu. Test s tématem Ohrožení obratlovci ČR byl velice náročný, otázky byly formou psaní, podtrhávání a kroužkování na dvou stranách papíru A4. Po testu nám paní učitelky dovolily rozchod po ZOO. Chtěli jsme navštívit pavilon evoluce, jenže ten se nově otevírá až v dubnu. Tak jsme se prošli k pavilonu se žirafami, zebrami a dalšími zvířaty. V 11:10h. jsme měli sraz před hlavním vstupem do ZOO, odkud jsme vyšli na zastávku trolejbusu. Trolejbusem jsme se dopravili na nádraží Ostrava Střed, kde jsme nastoupili do vlaku a odjeli do Frýdku-Místku a tam jsme měli rozchod.

Hodnocení:

Na soutěž jsme se připravovali 2 měsíce a věděli jsme, že nic nesmíme podcenit. Soutěž se nám moc líbí, je velice dobře organizovaná, otázky jsou těžké, ale dají se vyřešit. Konkurence škol je velká, na soutěž se hlásí i přes 150 školních družstev, což je velký počet. Reprezentovat školu na takové soutěži je povzbuzením pro další rozvoj přírodopisných vědomostí. Chtěli bychom se této soutěže zúčastnit i nadále.

Patrik Stankov a Kristýna Kárníková 7. A

Dne 24. března 2015 jeli žáci šesté a sedmé třídy do ZOO Ostrava na soutěž „Velká cena ZOO". Učili jsme se o ohrožených obratlovcích ČR. Učiva bylo hodně, a tak musel kapitán rozložit učivo rovnoměrně. Já jsem měla obojživelníky a učili se mi dobře, jen jsem tam pár zajímavostí nemohla najít, ale to nevadilo. Mě více bavilo učit se houby, ale i tak jsme se naučili něco nového. Minulý rok se mi zdál test lehčí, než byl teď. Asi dvě otázky jsme nevěděli, myslím, že to nevadí. Cesta, ale i procházka ZOO mě bavila a myslím, že i ostatní. Prožili jsme krásný den a měli jsme štěstí, že nepršelo.

Nikola Potočárová a ostatní ze 6. B

Ve dne 24. března jsme jeli s paní učitelkou Velartovou a paní učitelkou Kozubíkovou do ZOO Ostrava, kde jsme se účastnili přírodopisné olympiády.Sraz jsme měli na vlakovém nádraží v 8:10 hodin. Paní učitelka koupila lístky na vlak, ale do Lískovce jsme museli jet autobusem kvůli železničních důvodů. Z autobusu jsme potom přesedli do vlaku a jeli jsme až do Ostravy střed.

Pak jsme šli kolem obchodního centra Karolína a prošli jsme pod centrem města k trolejbusové zastávce, odkud jsme už jeli trolejbusem až k bránám ZOO. Při příjezdu jsme si všimli, že hlavní vchod, který se minulý rok předělával, už byl celý opravený. Také je teď hlavní parkoviště uzavřené, protože se nově opravuje. Ještě než jsme šli do ZOO, tak nás paní učitelka Kozubíková vyfotila, abychom měli nové fotky do školní ročenky. Jelikož jsme měli ještě pár minutek času, tak jsme šli pomalejším krokem a dívali se po zvířátkách. Nejvíce nás nadchly kozy. Když jsme k nim přišli, tak jsme poprosili paní učitelky, jestli bychom k nim na chvíli nemohli zajít. Bylo tam spousta malých jehňátek a my jsme chtěli jít jenom za nimi, ale jelikož byla malá, tak se bála a utíkala od nás pryč. Nově narozených zvířátek tam bylo spousty, všechny byly pěkné, ale už jsme museli jít k pavilonům opic, kde byla budova, ve které jsme měli psát test.

Když jsme došli k budově, bylo tam spousta škol a my všichni jsme měli velkou trému a báli jsme se, že to nezvládneme. Ale paní učitelky nás uklidňovaly a říkaly, ať se nebojíme, že jsme se všichni na to pilně připravovali. Už byl čas na to, abychom šli psát test. Paní učitelky nám popřály hodně štěstí a šli jsme dovnitř.

Přišli jsme do místnosti, kde bylo spousta vycpaných zvířat. Sedli jsme si do lavice u okna a měli jsme si vytáhnout pouze psací potřeby. Teda jenom péro nebo propisku, pouzdro ani nic jiného jsme na stole mít nemohli. Jinak bychom byli diskvalifikováni, protože by si mysleli, že podvádíme. Než nám paní rozdala testy, tak nám vysvětlila pravidla -co máme jak vyplnit a kolik na to máme minut. Pak se zeptala, jestli všichni rozumíme a rozdávala testy. Všichni jsme se hrozně báli, co tam bude za otázky a jestli je vůbec budeme znát. Paní zapla stopky a my mohli začít psát. Všichni jsme si navzájem pomáhali.

Bylo tam hodně otázek ohledně plazů nebo ryb, takže ti, co se učili tyhle dvě skupiny, museli hodně přemýšlet a vyhledávat správnou odpověď v tom, co se naučili. Ale byly tam také otázky o zákoně a o zvířatech, která zachránili. Zákon si z naší skupiny skoro nikdo nepřečetl, jenom Mája, která musela velmi hodně vzpomínat, co všechno se tam psalo, aby správně na otázku odpověděla a nenechala skupinu ve štychu. Všichni jsme se velmi snažili, ať odpovíme na všechny otázky a k tomu ještě dobře. 4 otázky jsme bohužel nevěděli, tak jsme je museli přeskočit, ať zbytečně neztrácíme čas, a v klidu mohli přemýšlet nad těmi ostatními. Uběhlo 20 minut a museli jsme odevzdat test, i když nám něco chybělo. Když jsme odevzdali test, všichni jsme si oddychli a šli jsme za paní učitelkami.

Přišli jsme za paní učitelkami a říkali jsme jim, jak jsme to zvládli a kolik jsme toho nevěděli. Také jsme se ptali na různé otázky, jestli je máme dobře.

Pak už nás paní učitelky propustily a měli jsme na 45minut rozchod po celé ZOO. Sraz jsme měli zase u hlavního vchodu. Každý šel vlastní cestou. Mája a Ester šly spolu a kluci zase spolu, rozloučili jsme se a šli jsme se podívat, kam jenom jsme chtěli - na různá zvířátka a do různých pavilónů.

Když jsme se už měli vracet zpátky k hlavnímu vchodu, už nás tam čekaly paní učitelky s ostatními třídami z naší školy, které jely s námi. Přišli jsme o pár minutek později, ale paní učitelky se nezlobily, udělali jsme poslední fotku v ZOO a šli jsme zpátky na zastávku na trolejbus. Tam jsme chvíli čekali, pak jsme nastoupili a jeli jsme stejnou cestou zpátky. Když jsme vystoupili, šli jsme hned k vlakovému nádraží na vlak, ale vlak měl pár minut zpoždění. Někteří kluci byli už moc rozdovádění a tak už dělali hlouposti, jak jinak, když to byli žáci 6. A. Když přijel vlak, tak jsme jeli domů. Museli jsme i cestou zpátky přesedat na autobus.

Dojeli jsme zpátky k nám na nádraží, a když jsme všichni vystoupili z autobusu, paní učitelky nám poděkovaly za krásnou reprezentaci a daly nám rozchod domů nebo na oběd do školy. Všichni jsme moc zvědaví, jak jsme dopadli. I kdybychom nepostoupili, tak z toho smutní nebudeme, protože víme, že jsme do toho dali všechno a paní učitelky na nás budou i přesto určitě hrdé.

Marie Míčková, Ester Zhorelová, Benjamín Kolder, Jakub Cempírek, Robert Demko 6. A